Pokud tedy plánujete výlet na Velký Blaník s dětmi a přemýšlíte, zda se jeho vrchol dá zdolat i s kočárkem, mám pro vás dobrou zprávu: ano, ale ne za všech podmínek. V tomto průvodci najdete konkrétní trasy, které jsem si sama vyzkoušela, jejich náročnost, informace o parkování i o vhodném kočárku.

Rychlé shrnutí: Velký Blaník s kočárkem

• Nejlepší start: parkoviště u Louňovic pod Blaníkem.
• S jakým kočárkem vyjet: ideálně terénní kočárek nebo kočárek s velkými koly.
• Kdy je vhodná doba na návštěvu Velkého Blaníku: prakticky kdykoliv během roku, vyhněte se ale námraze a období po dlouhých deštích.
• Nejsnazší trasa: okružní cesta z parkoviště přes sedlo a po zelené značce.
• Doba výstupu: přibližně 45 – 90 min v závislosti na zvolené trase.
• Náročnost: těžká (tradiční cesta po červené), lehká až střední (okružní trasa přes sedlo a po zelené).
• Co dělat na vrcholu: vystoupat na rozhlednu, dát si občerstvení, prozkoumat okolní skály a připomenout si pověst o blanických rytířích.

Jaký kočárek použít?

Na golfky zapomeňte, pokud si nechcete vylámat zuby. Pro všechny varianty trasy se rozhodně vyplatí terénní kočárek. Nebo aspoň kočárek s velkými koly. (Já jsem tam pokaždé byla s Roanem Coss Classic a popasoval se s tím dobře.)

Kdy se na Velký Blaník vydat s kočárkem?

Velký Blaník stojí za to navštívit v každém ročním období. (Já sama jsem to tak, ať už s dítětem v kočárku nebo v nosítku, udělala a nelituju.)

Je ale dobré pamatovat na to, že dlouhodobé slejváky, hluboký sníh a námraza můžou z výletu udělat peklo. Takže mé doporučení zní: první trasu, kterou budu popisovat, rozhodně vynechte po delších deštích a při námraze. Mohlo by se vám to silně nevyplatit. Kamenná pole zalitá bahnem nebo namrzlé šutry a ovládání kočárku nejde moc dohromady.

(My jsme si to jednou za poměrně vydatného deště, na přelomu zimy a jara, vyzkoušeli… a řekněme, že určité úseky byly zážitkem, který si zopakovat nepotřebuju.)

Druhou popisovanou trasu, kterou i obecně pro děti v kočárku doporučuji, bych se nebála absolvovat téměř kdykoliv. Pokud nenastanou nenadálé extrémní podmínky.

Trasa a náročnost výstupu na Velký Blaník s kočárkem

Na trasu vedoucí od Domu přírody Blaníku u Kondrace rovnou zapomeňte. S kočárkem nechcete překonávat schody ani četné kořeny.

Další dvě trasy startující na parkovišti u Louňovic pod Blaníkem ale klidně prubněte. Doporučuji zejména tu druhou, protože je zkrátka pohodovější.

Tradiční pěší trasa po červené značce od parkoviště u Louňovic pod Blaníkem

• Vzdálenost : 2,5 km jedním směrem, 5 km se zpáteční cestou
• Převýšení (cestou nahoru): ▲ 193 m ▼ 23 m
• Doba výstupu: 45 – 60 min
• Doba sestupu: 30 – 45 min
• Náročnost výstupu s kočárkem: náročná (kvůli kamenným polím)
• Vhodné pro: terénní kočárek

Tato trasa je s kočárkem zvládnutelná, ale kvůli kamenným polím patří k náročnějším variantám výstupu na Velký Blaník.

Trasa kopíruje oficiální turistickou cestu, kterou můžete zahájit přímo z Louňovic pod Blaníkem (zelená a pak červená), nebo přímo z parkoviště nad Louňovicemi. Mohu ji doporučit pouze v případě, že jste připraveni na trochu tělocviku na několika kamenných polích, a pokud si prostě chcete užít tu nejtradičnější cestu. Výhoda je, že se tu chodící děti můžou zabavit plněním úkolů části naučné stezky S rytířem na Blaník. (O té článek teprve vznikne.)

Z parkoviště přejdete silnici a kolem informačních tabulí byste měli začít stoupat po červené a zelené vzhůru.

Ale pozor, hned na začátku je dost nepříjemné kamenné pole, na kterém i s terénním kočárkem budete muset použít hrubou sílu a značně se zapotíte. (Za mě značnou část cesty odmakal můj již muž a útrapy cesty se s námi rozhodla pokořit moje sestra s manželem a mrňouskem v kočárku. Takže jsme funěli v symbióze.)

Tohle kamenné pole je z celé cesty nejdelší a nejnáročnější část. (Našemu milému tříměsíčnímu T. to bylo ale úplně jedno a i když to na kamenných polích vypadalo, že ho chceme vyklepat ven, tvrdě zařezával.) Ale dobrá zpráva je, že si to můžete dost ulehčit a tomuto úseku se vyhnout.

Stačí nestoupat po turisticky značené cestě, ale hned uhnout na lesní cestu vpravo a obloukem si tu děsivou úvodní část nadejít. Bude to asi o 30 metrů delší, ale za ušetřenou sílu (a čas) to stojí. Je to cesta poměrně stabilní, pokrytá jehličím a listím, sem tam nějaký kámen, ale nic dramatického.

Jakmile se napojíte na turisticky značenou cestu, terén se trochu zhorší. (Oproti tomu ten, kdo se vydal po úvodním kamenném poli, si dost uleví.) Sem tam kámen a menší kořen, ale relativně pohoda. Snazší cestu si užijete možná 150 metrů.

Pak se terén zhoršuje, až se přibližně 150 metrů před kamenným rytířem přemění v poměrně náročné kamenné pole. (A právě tady to bylo docela peklo. Chybělo už jen šlehání pekelných plamenů. Navíc to v tom lijáku dost klouzalo, takže jsme byli rádi, že nikdo z nás nehodil placáka.) Proto si tu možná přizvete na pomoc spoluvýletníka, aby vám s kočárkem a cenným nákladem v něm pomohl. Velké kameny, kořeny a vymletá cesta vás potrápí k rozcestníku U rytíře. Tam pěší turisté často odbočují doprava po červené a stoupají strmě vzhůru k rozhledně.

S kočárkem jejich příkladu nenásledujte a pokračujte rovně po zelené směrem k Veřejové skále. Hodně se vám uleví, protože je cesta najednou téměř bez kamenů a kořenů. Po udusaném jehličí to jede dobře a chvíli dokonce skoro po rovině. U Veřejové skály se můžete zastavit, kočárek nechat stát na kraji cesty a bájnou skálu si prohlédnout.

Pokračujte dál a na první cestě mířící doprava zabočte. Tam se terén zase mírně zkomplikuje, ale protože za sebou máte sportovní výkony z předešlých lávových polí, zbytek cesty k rozhledně se vám bude zdát jako nic.

A jste v cíli. Cestu zpět můžete jít stejnou cestou. Kamenná pole sice během vašeho objevování vrcholu Blaníka nezmizela, ale při sestupu se zdají snáze překonatelná.

(Když jsem se po dokončení oné cesty zeptala mého D. jak ji hodnotí z hlediska náročnosti na škále 1 – 10, řekl 8,5.

Tohle bylo loni v polovině dubna (2025). Já sama jsem se pak na totožnou cestu vydala o necelé tři měsíce později. Prozřetelně jsem se vyhnula prvnímu kamennému poli tak, jak jsem psala v popisu cesty výše, takže jsem ušetřila síly. A další kamenné pole jsem za vydatného funění a občasného prohození ostřejšího slova zdolala. Zbytek cesty byl v pohodě, takže novou zkušenost bych ohodnotila číslem 6. Nutno podotknout, že bylo sucho.

Stále se nebojím říct: kdo chce a je připraven na části cesty zapojit sílu, ať tudy klidně jde. Ale říkala jsem si, že když na rozhlednu jezdí zásobování, musí existovat i snazší cesta. A že by v tom byl čert, abych v té změti lesních cest nenašla nějakou, která se i s kočárkem dá zvládnout bez nervů a bez jazyku až na vestě. A tak se dostáváme k druhé trase.)

Příjemná okružní cesta od parkoviště arcibiskupskou cestou přes sedlo

• Vzdálenost (tam i zpět): 6 km
• Převýšení (tam i zpět): ▲ 174 m ▼ 174 m
• Náročnost výstupu s kočárkem: lehká – střední (široké cesty, mírné stoupání, místy menší kameny)
• Vhodné pro: terénní kočárek / kočárek s velkými koly

Rozhodnete-li se výstup na Velký Blaník s kočárkem absolvovat touto cestou, ušetříte dost sil. Případné chodící děti sice přijdou o stanoviště naučné stezky S rytířem na Blaník (s výjimkou jednoho v Sedle a pak přímo na vrcholu), ale za nezdevastované rodiče to stojí.

(To mi věřte, poctivě jsem na začátku března 2026 provedla s milým, již ročním, T. průzkum. Věděla jsem, že lesních cest vedoucích na Blaník je více, našla jsem si je i v mapě a prostě jsem šla a koumala, až vykoumala.)

Z parkoviště se vydejte po silnici doprava a po asi 90 metrech odbočte doleva na širokou štěrkovou cestu. Je nově zpevněná a i s kočárkem a dětmi si po ní budete vykračovat jako páni. Jakmile dojdete na křižovatku, odbočte doleva a napojte se na zelenou turistickou značku. Tady už cesta není tak široká, ale pořád dost pevná, a tak si zafuníte maximálně při mírném stoupání. Kolem sebe můžete pozorovat proměnu lesa, o kterou se postaral hlavně kůrovec.

Asi po třech čtvrtinách kilometru dorazíte do stanoviště Velký Blaník – sedlo. Klidně se tu občerstvěte a kromě toho si můžete porovnat rozpětí vašich paží s rozpětím křídel různých ptáků.

Pak budete pokračovat rovně, ale pokud byste si chtěli udělat krátkou zacházku, můžete zahnout doprava a jít necelých 200 metrů ke Slepičí skále. (Je to jedno z míst, kde by mohl být vchod k blanickým rytířům a také se tu lámal základní kámen k Národnímu divadlu.) Přímo k ní však s kočárkem nedojedete, takže jakmile narazíte na prudce stoupající kamenitý kopeček, vyndejte vaše dítě z kočárku a těch pár metrů se dojděte podívat bez kočárku.

Ze sedla pak pokračujte rovně po zelené a na nejbližší odbočce zahněte vlevo. Tady už vám zbývá jen něco kolem 600 metrů k rozhledně. Cesta se zúží, ale pořád vedle sebe můžou jít pohodlně 2 – 3 lidi. Trochu to stoupá, přibydou kameny, ale nic velkého, drama se nekoná. Pak po pravé straně vykoukne Komín a Jan Očko, nevelké, ale oku líbivé skalní útvary. No a vzápětí vykoukne rozhledna. Hurá!

(Okružní cesta přes Sedlo a pak neznačenou cestou byla pro mě opravdu pohodová, relaxační. Jasně, při stoupání jsem zabrat musela, ale nebylo nutno překonávat vymleté kameny a výmoly a hrboly. Za mě pohoda a doporučuju všema deseti.)

Nazpátek se vydejte stejnou cestou. Bude to ještě větší pohoda než cestou nahoru.

Kam s kočárkem na vrcholu Velkého Blaníku?

S kočárkem se rozhodně nesnažte korzovat kolem rozhledny. Na většině míst jsou velké kameny. Nejlepší bude se s kočárkem zdržovat v prostoru před kamenným stolem nebo u posezení vedle něj.

Pokud byste chtěli i s kočárkem jít dovnitř, není to nejlepší nápad. Obzvlášť, pokud tam bude narváno. Není tam totiž moc místa. Takže pravděpodobně nezbývá než ho nechat venku – buď pod střechou u kamenného stolu, nebo na boku rozhledny. (My to tak udělali a o kočárky jsme nepřišli.)

Co dělat na vrcholu Blaníku?

Většina lidí se na Blaník vydává za účelem návštěvy rozhledny. Ta má tvar husitské hlásky a na její vrchol vede 107 schodů. Můžete z ní dohlédnout nejen na obce Podblanicka, ale také až na Kleť nebo Cukrák.

Na rozhlednu s opatrností vystoupáte i s miminkem v nosítku nebo v šátku. Pozor dejte hlavně při sestupu dolů, schody jsou strmé. Troufnu si tvrdit, i na základě zkušenosti s příbuznými dětmi, že výstup na rozhlednu zvládnou bez větších problémů pohybově zdatné děti od 3 – 4 let. Ale dělejte jim oporu.

Uvnitř rozhledny se prodává i občerstvení, které si můžete vychutnat venku u stolu nebo jen tak na kameni. (My jsme se i s mimiňáčky ohřáli uvnitř rozhledny, dali si tam teplý nápoj a něco málo k snědku. Mrňouskové se nasosali mléka – ten můj z prsa, protože nám kojení funguje a taky ho neděláme jako exhibiční show. Nikdo s tím problém neměl a všichni výletníci, kteří se hřáli v útrobách rozhledny, byli na pohodu.)

Nabízí se i opatrné prozkoumání místních skalních útvarů (Komín, Jan Očko, Rytířské skály). Turisté jdoucí po první náročnější trase cestou mohou navštívit Veřejovou skálu, údajný vchod do jeskyně blanických rytířů.

No a pokud jste si s vašimi ratolestmi nepopovídali o pověsti o blanických rytířích cestou na vrchol, vhodný čas nastal právě teď.

Podrobný průvodce vrcholem, rozhlednou a dalšími zajímavostmi najdete v samostatném článku o Velkém Blaníku, který teprve vznikne.

Má smysl jít na Velký Blaník s kočárkem?

Kočárek na Velkém Blaníku není ničím neobvyklým. Nejvíce je to vidět při silvestrovských výšlapech k rozhledně.

Takže odpověď na otázku zní: Ano, ale pouze s terénním kočárkem (nebo s kočárkem s velkými koly) a s realistickým očekáváním. Nejjednodušší variantou je výstup přes sedlo po arcibiskupské cestě. Je totiž širší, zpevněná a méně kamenitá než tradiční červená trasa. (Já jsem si ji užila a určitě jsem ji neprošla naposledy.)

V diskuzích na internetu se spíše dočkáte radikálního ne, ale když zvolíte trasu adekvátní vašim schopnostem a nátuře, nebudete litovat. Navíc okružní cesta přes sedlo opravdu není nějak náročná. Zvlášť pokud se v terénu s kočárkem pohybujete častěji.

FAQ: NEJČASTĚJI KLADENÉ OTÁZKY

Velký Blaník s kočárkem není úplně procházka růžovou zahradou. Ale když víte, kudy jít, může to být jeden z těch výletů, na které budete dlouho vzpomínat. Ani s kočárkem přece nebudete sedět v koutě.

Na rozdíl od příspěvků jsou stránky ve WordPressu určeny pro statický obsah, který se příliš nemění, jako je například „O nás“, „Kontakt“ nebo „Služby“. Stránky nejsou součástí chronologického pořadí jako příspěvky a nejsou kategorizovány ani označeny štítky. Díky tomu jsou stránky vhodné pro informace, které by měly zůstat na stránce přístupné bez ohledu na datum, zatímco příspěvky jsou ideální pro dynamický obsah. Tento rozdíl umožňuje tvůrcům webu snadno rozdělit obsah na statický a pravidelně aktualizovaný, což přispívá k přehlednosti webu.